je dobře, že onehdá v únoru camden market nelehnul popelem. ačkoliv požár pohltil nejoblíbenější hospodu amy winehouse a dokonce vyprovokoval ondřeje b. k ranní smsce camden is on fire!, tak napáchal neúměrně míň škody, než se tradičně rozmázlo v tablojdech. nás ale hlavně zajímá, že to přežila útulná venue dingwalls přímo v srdci tržiště. a taky to, že sme se s ewkou vydali na kid harpoon, vycházející hvězdičku britského folku. stylové rozbruslení sponzorované posledními decilitry lahodného tuzemáčku s kolou (finish the whisky in your pocket outside the club, please) u liduprázdného kanálu, už tradiční zazdění první předkapely. novodobý bob-dylan-meets-pete-doherty trubadůr tom aka kid harpoon začal ve velkém stylu a hned při první písničce lítala piva v kelímcích jak na pódium, tak i z pódia. ale jakoby z radosti a pro navození camdenské atmošky a ne jako při zrušení koncertu babyshambles tehdá v dublinu, jak to nepěkně schytal jejich manažer. během dalších songů začali lidi lézt na pódium, odkud se pak začalo skákat do davu, až se mi najednou zdálo, že je víc lidí nade mnou než vedle mě. zvedám nadranou holčinu ze země, aby mi poděkovala a za minutu na mě přistála znova. pach piva a potu, rebélie a vydýchanej vzduch, nefalšovanej noční camden. tomova kytara spíš připomíná jeho další končetinu, jakoby se s ní už narodil. nakonec se sám vrhá do davu, kde při crowdsurfingu odzpívá skoro celou písničku a já už zase nechápu, jaktože se ta šňůra od mikráku v davu nezaplance. po koncertě na bar a po baru na cígo ke zdymadlům kanálu, kde zase nikdo není, ikdyž je to podle mě jedna z nejhezčích částí londýna takhle v noci. odoláme nočnímu koupání a pomalu se šoupeme na poslední metro, když míjíme po cestě kid harpoon. thumbs up a fakt dobrej koncert, tome a v ožralecké žoviálnosti pořváváme, že sme se teda nakonec s ewkou shodli, že je rather authentic than pretensious, naše konečně vyřešené dilema celého dne. kluci napřed nevěděli, jestli si z nich děláme prdel, nebo ne, nicméně sme je tak pobavili, že tuším následovalo dík a kam teď dete a my duchňácky jedem dom, zítra škola (ewka měla zkoušku) a oni poďte s nama na párty a my tak jo. a hned se mávlo na taxík a tak se tato historka zapsala do mého povědomí jako noc, kdy jel kuba poprvé taxálem po londýně. v taxálu se seznámíme ještě z frontmanem mystery jets, kterej prý hraje to samé co tom, jen nemá takovej hezkej knír. drmolíme něco o knírech, našich studiích, jejich hudbě, polsku, osvětimi, prostě klasické ožralecké debaty bez konce a pointy. za taxík prý platit nemusíme a už procházíme s kapelou kolem vyhazovače do "zavřené" hospody, bůhvíkde v severním londýně. ačkoliv zvenku zavřená, zevnitř narvaná. a hlavně zakouřená, paráda, jako doma. na baru se dokonce hulí jointy, barmani na šlupky. později před nama barman kopne dvě vodky a zapomene, že za pivo by se mělo platit, což s vděčností kvitujem. kid harpoon se někde ztratil v davu, nakonec ale na pódiu nic nezahraje, což je škoda, že. hrajem chvilku na klavír s nějakým francouzem can you play it? yep? great, cause i cant, lets play together then, ale už sem rozkalenej, tak je mi to jedno. solidně nasolení se v pozdních hodinách vymotáme z hospody (ta ale nevypadá, že by se tuhle noc měla vůbec zavírat) a párkrát obkroužíme blok, než najdem bus zpátky do centra. ewka si zdřímne, já si dám hada na nokii. podaří se nezaspat a vysednout v centrálním londýně, kde už na mě čeká liduprázdná oxford street, tak jak ji mám rád.
web
myspace/kidharpoon
