How Jakob met Silver Jews

posledních čtrnáct dní jsem nelenošil a nedělal nic srandovního, jak se někteří z vás mylně domnívají, nýbrž jsem se (a hned na začátku prozradím, že úspěšně) pokusil infiltrovat do další uzavřené komunity. po bosenském rainbow-hippie festivalu, meditacích nad budhistickým chrámem v mongolsku, setkání s burjatskou šamankou a intimním rozjímáním s husitou a katolíkem na transibiřské magistrále, se mi letos podařilo proniknout i do londýnské obce židovské. konkrétně do nóbl kosher blatt židovské restaurace, kde už dva týdny pár večerů do týdne nosím na obrovských tácech malinkaté delikatesy lidem se srandovníma čepičkama na hlavě. ač nezkušený, nezručný a nešikovný, byl jsem přijat vroucně na základě krátkého pohovoru: what´s your name?***jakub. ***jakob?*** no, jakub.***jakob?***yes, jakob. (jméno jednoho z praotců židovského národa, vnuka abrahámova). a tak sem přišel k práci v restauraci, která je jen 5minut od kolejí, a především se stal součástí plánu a celosvětové židovské konspirace ohledně ovládnutí celé planety atakdále, do kterého mě doufám po zaučení zasvětí. takže si teď holím jenom bradu, zatímco pejzy nechávám divoce růst.

první týden byl ve znamení zmatku a nedorozumění. místo 4 pytlů na odpadky (bags) sem po druhém číšnikovi poslal do kuchyně 4 lahváče (beck´s). ku spokojenosti a pobavení všech. když mě jeden žid požádal o jarmulku (páč oni jinak nechcou jest), tak sem mu omylem donesl stůl (ne, tentokráte nešlo o lingvistickou mýlku a na víc se radši neptejte). ku zděšení všech. dokonce sem si jednou nevšiml malé hvězdičky u kosher vína za 4500kč a jal se ho servírovat. polovina restaurace včetně kosher šéfkuchaře oněměla. prostě mě tam zatím mají rádi a hýčkají si mě, hlavně když rozlívám červené víno po nažehlených běloskvoucích ubrusech, to oni rádi.
v neděli bych měl mít svůj první bar mitzvah, což je taková ta srandovní party pro třináctiletý židovský kluky, co už chcou být velkýma. já tam budu jen obsluhovat, jako jedinej křesťan, a už se na to čoromoro moc těším.

jinak už konečně vím, co to znamená kosher vaření: zapálit si cígo a pak nemytýma a smradlavýma rukama šáhnout na pokud možno nejvíc krvavých steaků a poté servírovat s nenucenou grácií za nekřesťanskou cenu. mno chodí k nám londýnská židovská smetánka, která na mě semtam mluví hebrejsky, francouzsky, německy a rusky, což jim oplácím projistotu telecím mlčením, dokud nepřejdou do angličtiny, nebo češtiny (to se ale zatím nestalo, ale jedni hosti prý byli v praze, hlavním městě maďarska). dlouho sem nemohl přijít na kloub rafinovanému názvu restaurace "six 13" a jist si toho, že jde o kabalu, přikládal jsem mu magickou moc. dneska sem zjistil, že je to číslo popisné. tak nás přece jen možná nepřechytračí. a kdyby jo, dám vám vědět s předstihem. shalom a klidný a nerušený spánek všem.